Průdušky jsou jednička, článek z roku 1984
1984
Když se v roce 1974 rozhodli čtyři studenti katedry hudební výchovy ústecké pedagogické fakulty založit country skupinu, nikdo netušil, že se neobvyklý název PRŮDUŠKY, objevený při profesorově výkladu o součástech dechového a hlasového ústrojí, stane v budoucnu pojmem mimořádných kvalit hráčského tvůrčího umění. Několik převzatých písniček z repertoáru jiných skupin a neobyčejné zapálení pro věc bylo devizou, se kterou předstoupily před publikum krajského kola Porty 1975. Odtud si odnášejí svoji první trofej v podobě třetího místa a navíc cenu obecenstva. Tento úspěch byl pro skupinu užitečným podnětem; především nutnost produkovat netradiční interpretační styl a dopinit svá vystoupení o průvodní slovo s uplatněním humoru.
Tak se také stalo. Po příchodu Tepličanů Jožky Hlavenky, Martina Tomáška a Pavla Brušáka v roce 1977 se podařilo této rozšířené skupině vytvořit bohatý program nevšedně aranžérsky zpracovaný. Ve spojení s chytrými průvodními texty se podle scénáristy a konferenciéra Ladislava Kociána dostává publiku v celých Čechách „Imaginární kongres vědeckých kapacit k funkci Průdušek“. S tímto prvním komponovaným pořadem se představují Průdušky na celostátní přehlídce klubové tvorby ve Valašském Meziříčí. Následně projevují první zájem rozhlasová studia v Plzni, Českých Budějovicích a v Ústí nad Labem k natáčení písniček. Stranou nezůstal ani Televizní klub mladých. To vše velmi přispělo k popularizaci skupiny a došlo tím k sérii vystoupení v klubech mládeže, k účasti na nejrůznějších akcích zájmové umělecké činnosti a také k získání druhého místa na soutěžní přehlídce vysokoškoláků SVOČ v Banské Bystrici. Po vystoupení na celostátní Portě v Olomouci si přivážejí Zlatou Portu 1978 a na přehlídce vítězů Party v pražské Lucerně se staly Průdušky jedinou skupinou, od níž si obecenstvo vynutilo přídavky.
Po těchto úspěších nastává zvrat odchodem Jožky Hlavenky, kterého nahradil Luboš Novotný. Další čtyři členové nastupují vojenskou službu a k dovršení všeho odchází i zvukař Ladislav Veselý k profesionálním Foucmoukům, dnes skupina Kamion.
Přes toto dočasné oslabení pokračují Průdušky v činnosti i když ne v té podobě, jak by si jednotliví členové přáli. K úpiné formaci dochází opět v roce 1980 a svojí účastí na krajské Portě získaly Průdušky druhé místo.
Jako reprezentant Severočeského kraje se zúčastňují Výstupu mládeže na Rysy ve Vysokých Tatrách, kde zdarma hrají pro radost tisícům mladých lidí. Zde také navazují řadu kontaktů a známostí nejen se skupinami téhož žánru, ale i s rockovou skupinou Elán, která je Průduškám dodnes vzorem pro svou úžasnou trpělivost a houževnatost. Před vyprodanými sály se skupina představuje v Bratislavě, Popradu a Prievidzi a poté následuje natáčení v bratislavském Televizním klubu mladých.
V té době, kdy prožívají svou další vývojovou etapu, dochází ke zhoršení podmínek práce u dosavadního zřizovatele, což mohlo nepříznivě ovlivnit další rozvoj a umělecký růst. V témže čase navrhlo Okresní kulturní středisko, aby zřizovatelskou funkci převzalo Kulturní a společenské středisko v Teplicích. Nevšední morální a materiální podporu s možností zkoušet vícekrát týdně přijali členové skupiny s novou vervou, což se vbrzku projevilo. Průdušky se novému zřizovateli odvděčily vítězstvím na celostátní Portě 1981, která se konala v Plzni. Krátce nato se celá skupina definitivně rozhodla požádat v co nejkratší době Krajské kulturní středisko v Ústí nad Labem o agentážní přehrávku. Zvládla ji úspěšně a od prvního července letošního roku je profesionální skupinou.
Sto dvacet skladeb a písniček, které od doby svého vzniku nastudovaly, mezi nimiž nechybějí ani skladby ovlivněné swingem, jazzem a rockem, jsou dostatečnou zásobárnou pro jakýkoliv program, s nímž mohou prezentovat svou tvůrčí invenci — hudební i textovou — a tím nabízet něco víc, než pseudocountryové popěvky. K silné stránce repertoáru patří rovněž řada vokálních úprav našich národních písní, což svědčí o dlouhodobém působení členů skupiny ve sboru pedagogické fakulty. O tom se již přesvědčili fandové téměř v celé republice a také návštěvníci jejich koncertů v SSSR, v NDR, v Polsku a v Mad'arsku. Zvláště pak ve třech komponovaných pořadech, ve kterých není nouze o, veskrze zdravý humor, kterým žije celá skupina a který dovede rozehrát na vysoké úrovni i v textech Pavla Brušáka, absolventa lidové konzervatoře v oboru mluveného slova; konzervatoř absolvovali i ostatní členové v hudebním oboru. Vlastně osvojování odbornosti je krédem skupiny: „Profesionalismus není cílem, ale prostředkem.“
Počítá-li se k tomu devět let usilovné práce a vynikající výsledky na devíti krajských a dvou celostátních Portách, tři natáčení v televizi, kolem dvacítky nahrávek v rozhlase a vydání jejich prvního singlu s písněmi „Ptá se“ a „Včera naposled“ a též vítězství v krajské Portě 83, pak je tento výsledek zaslouženou bránou ke vstupu na profesionální dráhu tak, jak si to Průdušky už dávno přály.
Dnes se již připravuje natáčení LP desky s písničkami, které jsou svým netradičním pojetím dokladem o neobyčejných kvalitách této nadějné sedmičlenné skupiny, o níž se i Petr Novotný z Fešáků vyjadřuje takto: „... oni jsou taková zvláštní kapela, já na ně mám slabost. Průdušky mají ohromnou přednost, prostě nebrečí. Nikdy jsem je neslyšel, aby si po vzoru mnohých našich dobrých country kapel stěžovaly, že se těžko prosadí v konkurenci zavedených a prosazovaných, neláteří na nepřízeň rozhlasu, televize a gramofonových společností a nepomlouvají konkurenci s poukazem na to, že oni by, panečku, kdyby ... A já si přitom myslím, že oni by opravdu, panečku, kdyby ... (ale musím se držet zkrátka, já jsem přece taky od konkurence). A uznávám je i proto, že při dobré muzice nezapomínají na humor, kterého bývá na koncertních jevištích právě tak málo, jako onoho pověstného úzkoprofilového šafránu. Až zase budou někde hrát, půjdu se podívat, budu-li mít volno, a jsem si jist, že se odpoutám od obvyklého profesionálního defektu, se kterým vždycky sleduji světla, boty, stavbu veršů a kompozici celku. Vím, že budu jenom sedět a poslouchat, a že se budu taky smát, a že se mi to bude líbit, protože já mám ty teplické Průdušky rád skoro jako ty svoje!“
Mějme je tedy rádi i my, kteří jsme jim po celá léta ze srdce fandili a přejme jim, aby na své profesionální dráze nic neztratily ze své cílevědomosti, píle a elánu.
JAROSLAV VIKTORA
zpět do archivu
