„Pro mě osobně jedna z nejdůležitějších kapel české scény bluegrassu a moderní country music, z jejíhož lůna vzešlo mnoho muzikantských osobností, které svým umem nejen ovlivnily další generace hudebníků, ale především posunuly a nastavily laťku české country do úctyhodných výšin! Děkuji, pánové…“
„Byli výborní, blízcí mně zájmem o nepodbízivost ve výběru hudby. Chtěli vždy dělat jméno muzice, nedomáhali se toho, aby ona dělala jméno jim.“
„Oni jsou taková zvláštní kapela, já na ně mám slabost. Mají jednu ohromnou přednost – prostě nebrečí. Nikdy jsem je neslyšel, aby si stěžovali, neláteří na nepřízeň rozhlasu, televize a gramofonových společností a nepomlouvají konkurenci s poukazem na to, že oni by, panečku, kdyby… A já si přitom myslím, že oni by opravdu, panečku, kdyby…
A uznávám je i proto, že při dobré muzice nezapomínají na humor. Až zase budou někde hrát, půjdu se podívat, budu-li mít volno, a jsem si jist, že se odpoutám od toho profesionálního defektu, se kterým vždycky sleduju světla, boty, stavbu veršů a kompozici celku. Vím, že budu jenom sedět a poslouchat a že se budu taky smát a že se mi to bude líbit, protože já mám ty teplické Průdušky rád skoro stejně, jako ty svoje!“
„Ocenili jsme u Průdušek především hledání nových přístupů v jejich hudebním projevu, vysoko jsme hodnotili vlastní invenci kapely, projevující se nejen v hudbě, ale i v textech. V neposlední řadě musíme vyzdvihnout i tu skutečnost, že přestože jde o amatérskou skupinu, její úroveň je vysoce profesionální.“
„Z hodnocení krajského kola Porty v Děčíně: Absolutně nejlepší byly Průdušky. Jejich country není cílem, ale prostředkem. Zaujaly mě jejich texty, nápaditá souhra banja s dobrem, dynamika a napětí vokálu i promyšlená instrumentálka.“
„Po létech „porotování“ jsem v roce 1978 přijel do Olomouce v roli jakéhosi kronikáře soutěžních koncertů a tehdy jsem do pravidelného Portýra napsal: „Přesto, že jsem jinak docela v pořádku, vůbec bych se nezlobil, kdybych měl tak dobré PRůDUŠKY jako mají v Teplicích.“ V roce 1982 se mi podařilo protlačit jejich dvě nahrávky na singl do tehdy začínající gramofonové série Supraphonu „Dostavník“. Dodnes je to bohužel prakticky jejich jediný gramofonový zásek. Tahle dokonale sehraná parta bezvadnejch muzikantů měla navíc velikánskou smůlu, že se svým čirým bluegrassem - navíc okořeněným experimenty v duchu zámořské sestavy Seldom Scene - nevstoupila na scénu o pár let dřív, kdy Portu ještě nabíjela romantika trampských písniček a zemitých country balad. Vstoupili na scénu v časech, kdy naši country scénu ovládli Greenhorni, Rangers, Country Beat, Fešáci a pár dalších, kdy Portě vládly porotci hýčkané a mnohdy vysloveně naivní experimentální folkové meditace s návody, jak učinit svět naším vezdejším. Ale jak už jsem zmínil, naštěstí, přestože v jejich blízkém okolí válčili tak mimořádně zdatní konkurenti jako Ztracená karavana, Foucmouk, nebo Jablonecká Volupsije, kteří nevydali snad ani ten jeden singl, si jich všimli v ústeckém rádiu a díky dobrým třem desítkám snímků, které umožnili plynule i chaoticky se měnící sestavě Průdušek nahrát, můžu dnes ve svém Country Dostavníku v síti ČRo Region (každý všední den 21:00 - 22:00) připomínat jejich pradávné skvělé časy. Moc rád to dělám a přeji jim, aby na ně opět navázali.“
